XIX. (Věřím!)

Proč nevěřit v dnů krasších žití,

v něž hmota těl se promění

a dech nám čisté city vznítí

za krev, jenž chce jen vášně míti?

Já věřím v ono vzkříšení!

Ty chvíle, dávno oplakané,

snad s jarem v nás se vzbudí zas,

až z věčnosti kdys anděl vstane

nad hroby nás a zvolá: Pane,

svá slova naplň, dnes je čas!

Ó víro, jež zas život vtělí

těm mrtvým v hrobě setmělém:

žár citů mých, jež srdcem chvěly,

vím, vzplane zas, Vy budete-li

tím spásným jemu andělem!