XL. Co jste vy, nebes zlaté světy,

Co jste vy, nebes zlaté světy,

s tou neobsáhlou oblohou?

Jste víc, než rozesnilá krása,

konejšit duši ubohou?

Jak sen se zakmitnete oku,

a duše vás přec zachytí

jak novou píseň, novou duši,

jež rozjaří a nasytí.

Ó, jste-li snem, čím jsme my lidé,

jenž beřeme z vás odvahu,

že příští den i s žaly svými

nás silné najde na prahu?

Však jste-li víc, proč nemluvíte

leč tajuplným mihotem,

že život náš to nikdy nezví,

zda snem jest aneb životem?