XL. Mne světa krása nepodplatí,

Mne světa krása nepodplatí,

bych neviděl v ní prach a kost,

bych u života zůstal státi

a nepoznal v něm k smrti most.

Však ze všech jdou mi nejmíň k duhu

ti skuhralové u lidí,

jenž s kostmi jen se v prachu válí

a pro prach krásu nevidí.

Máť život právo nejpřednější,

jeť krása žití výkvětem.

A život v květu! Víc mně jmenuj,

a jsi mé písně předmětem.