XL. O bílých křídlech

O bílých křídlech

černě vroubených

letí mimo mne motýl;

dlouhými zlatými tykadly

dobývá se do srdce

bílé parnasie,

již mám v ruce.

Co hledá?

Zlato?

Vzdechl jsem,

odletěl.

Ubohý motýl neví,

že poeta

má zlato jen v srdci,

v ruce nikdy!