XL. Obraz.

Lůny upřímnou namaluj mi tváři,

Hvězdiček tajná namaluj mi stáda,

Jak po nesmírných kolujíce cestách

Oblohu krášlej.

S rozvitým ňádrem namaluj mi růži,

Skromně vnadící sklopenou hlavičkou,

Vedle pak bujném namaluj ve zrůstu

Poupata zdárná.

Chcešli pak mocněj moje srdce zajmouť,

Schop celý um svůj a citem se rozpal,

Slušně vykresli spojené milostí

Matku a dítě. –

V srdci máterském nebe, zem se líbá,

Tam se odbojné moci krásně shodnou,

Tam se přírodné podobá volání

Ozvěně božné.

Dříve máterské oko své paprsky

V srdci podpálí na milosti žáru,

Bleskne pak ohněm nevyslovně vroucím

Dítě na sladké.

Dítko bezpečné medovém na prsu,

Odpověď dává řeči té zřetelnou,

Když se nadzemský z jeho ust nemluvných

Usměje anjel.

Darmo však chystáš svoji štětku mistře,

Darmo slov poklad učených přebíráš,

Nestačí pojmouť plody říše bozké

Forma pozemská.