XL. Paní moje, vzpomínáme na vás, jak tak léta letí.

Paní moje, vzpomínáme na vás, jak tak léta letí.

Už jsme oba vážní, dorůstají děti.

Život pod střechou svojí hostíme pokorně, tiše.

Zhluboka tu v klínu hor dýše.

Moje první děti ze školních stěn, nárůdek hravý,

jsou mi už přáteli, lid vnitřně silný a zdravý.

Paní moje, tu v horách nám v zlatý klas roste

české srdce dobrácké, myslivé, vášnivě prosté.

Mé srdce bije s ním jedním tepem,

můj strom zakořeněný úrodným stal se štěpem,

ovoce rozdávám radostně, jablka duší sladká, byť snad malá.

Paní moje, díky vám, že z mojí půdy jste mne nevyrvala!