XL. Přes hory letí můj duch,

Přes hory letí můj duch,

u pat jich samé jsou hroby,

u výš jezera hluboká

a smutná údolí smrti;

nedbej jich, hleď mi do oka,

tam zříš jen výšiny mé lásky

a jezero mé zvlněné duše.

Hleď, jaká to krása!

Po vodách láska má s Tebou kluše,

jak Kristus, všeho Spása!