XL. Tolik jsem juž o své milé

Tolik jsem juž o své milé

Pěl a ještě budu pěti;

A přec písní dechy čilé

Vezdy planou v novém vznětí.

Její krásy, vaby její,

A ty hledy láskou nyvé

Tonem písní mých se chvějí

V harmoniji liboznivé.

A to srdce žáru plné

Bujně v mnohém slovu žije,

Jež vše vaby kouzedlné

K celku v věnec krásný vije.

A v těch písních miloznících

Planou dojmy mojich citů,

Jež mně v slovech šveholících

Vykouzlila srdce z skrytu.

Moje touhy, rozkoš moje,

I můj bol se k všemu vine;

A ty ňader žhoucí znoje,

V nichž mé žití slastí hyne.

Tak se všecko k sobě pojí,

Moje duše s její splývá:

Že má za svou ona moji,

A že její v mé přebývá.

Všecko jsem dal milé děvě,

Duši svou – mladosti ráje;

A když lkám své touhy v zpěvě,

Ona písně ozvěna je!