XLI. A upomínky smavé duší jdou,

A upomínky smavé duší jdou,

ty upomínky mého mládí, štěstí,

dům vidím bílý s velkou zahradou,

v ní drahý otec mladé štěpy pěstí.

A matčin skleník s jižní květenou,

a kamelie rudé v slunci kvésti,

a pyšné pávy za tou ohradou

svůj skvostný vějíř okázale nésti.

A hrdličky dvě v kleci na skleníku,

a kavku, za mnou v sadě běhala –

a granátová jablka, plod fíků.

Ta zlatá pole, alej štěpných stromů,

a za soumraku šachta dýmala,

a havíři se navraceli domů.