XLI. A všechno to musilo vyzníti v prázdno...

A všechno to musilo vyzníti v prázdno...

Píseň o Madonně bílé

i hymnus Satana unaveného hříchem.

Nebylo síly, – nebylo vzdoru –

strnulé, ztišené chvíle – –

Jásali všichni – já jsem byl tich –

Rozkoší spity zpívaly ženy,

divoký příboj bouřil jich krví – –

ale v mé duši ležel již sníh – –

Musilo vyzníti všecko to v prázdno!

Neboť Jsi odešla daleko – daleko,

bledá ty světice teskných mých snů,

a nevracíš se – – – –