XLI. Buď s Bohem!

Buď s Bohem! jest-li se kdy přání

Za štěstí jiných vyslyší:

To mé nezvane větrův vání,

V nebes tě vznese ve výši:

Marné by slovo, pláč byl, lkání,

Oh! víc než slz krvavý rmut,

Když plyne z oka ve skonání,

Praví to slovo: „s Bohem buď!“

Můj ret je němý, můj zrak suchý,

Však v mozku mém a v ňadrách bdí

Nezhubné nikdy trýzně ruchy,

Jejichžto hryz se neuspí!

Já nesmím – nechci lkáť své žaly,

Ač bol a vášeň trují hruď;

Vím, že jsme darmo milovali,

A cítím jenom: „s Bohem buď!“