XLI. Čekání.

Mohli bozi nesmrtní člověku vymyslit větších muk,

Danaid, Sisyfův trest věru trud malý je pouze

čekání, zdlouhavý na skřipci čas v palčivé touze

roven kapkám olova, kroků tvých splývá tak zvuk

echem jen ospalým vleče se jizbou a hodinou

vteřina zdá se býti, věčností hodina celou.

Nyní snad! Nadarmo! Chvíle však stojí a neplynou,

znovu je počítáš, jakbys v tůň díval se stmělou,

skoro bys uvěřil, sám čekaje znova a zas:

V svém běhu se zastavil čas!