XLI. Já s šerým hájem podřimoval

Já s šerým hájem podřimoval

i s ptáčky v jeho úkrytu,

však jako bych byl já tím hájem

a ptactvo snem mých pocitů.

A nám se zdálo o poupatech,

list podřimoval z pupence,

svět vstával jako šuhaj švarný,

když zlíbit chce se panence.

A měl už mnoho uchystáno:

den slunečný, noc s hvězdami,

a louky jako z aksamitu,

samými seté perlami.

A řeky šumné, pole orné,

a kraj jak zem zaslíbenou,

až se těm pannám srdce třáslo,

která mu bude zlíbenou.

A přec byl ještě tuze chudý:

neměl kde zdřímnout uhřátý;

já dal mu sen svůj: ptáky s hájem –

a pak byl teprv bohatý.