XLI. Navrátiv se s cest svých blahodějně

Navrátiv se s cest svých blahodějně

Vojtěch ve své vlasti působí,

A co víru kříže hanobí,

Proti tomu horlí u veřejně.

Buď si kdo buď – to mu jednostejně,

Lidské nevšímáť si osoby,

Ani zlatoskvělé ozdoby,

Jak se děje v světě obyčejně.

Sám jsa následovník Páně pravý

Požaduje v svatém horlení

Od křesťanů – křesťanské též mravy. –

Náboženství nic by neprospělo

Při bezbožném v zlobě prodlení;

Bez cnosti jest – bezdušné jen tělo!