XLI. RADA SPISOVATELŮ

Je pravda: samovolně vzali

jsme pušky a šli na stráž v tmu;

nám bílé hvězdy jenom plály

v nebeském temném bezednu.

Pár mozků zatím u ohniska

– jak už je v Čechách milý zvyk –

vzalo si vyšší stanoviska

a pustilo se do kritik:

Proč vyšli jsme? Proč my že právě?

Proč nebyl vzat též U a X?

Proč nešel dotaz od hlav k hlavě?

A takových proč na tisíc.

Čert vás vem! Kdo vám jednou poví,

jak pěkné místo máme tu?

Že přijde-li zas útok nový,

zasáhne předem vedetu?

A naše vůle byla čistá.

Nuž, debateři, pojďte sem!

Zde naše pušky, náboj, místa –

kdos nespokojen, vem je, vem!