XLI. Sotva více píseň velká

Sotva více píseň velká

pravdy v sobě uvírá,

mnoholi pták do hrdélka

ze srdce jí nasbírá.

Sotva více krásy něžné

do té pravdy ujme se,

co jí kvítko malé, sněžné

z poupátka si vynese.

Sotva více třpytu, jasna

z pravdy té se roznítí,

co ta hvězda drobnokrásná

sobě na noc rozsvítí.

A co vy jste, písně drobné,

o té velké přírodě?

Jen tak jako kapky zdobné

na kalíšků lahodě.