XLI. Štíhlé jiřinky v zahradě

Štíhlé jiřinky v zahradě

Jako děvy stojí v řadu,

Kolébají se jim hlavy,

Jakoby držely radu.

Bílé, něžné, pobožnými

Na mne hledí zraky svými,

Jako Hertha sama jemně

Dívá se zraky jasnými.

Červené, jak v temném listí

Žížníc tajná tužba pne se,

Planoucího pln tajemství

Jejich kalich mocně dme se.

A já meškám, stojím tiše,

Podivno je mému sluchu:

Jakby z velkých, hladkých listů

Zněly tajné zpěvy duchů.

Na listovém pergameně

Mnohé v červánku se rdící

Krátké pohádky jsou psány,

Však je čtou jen milující.

Četl sem krásné pohádky,

Mohu ti je povídati,

Chcešli ale jim rozumět:

Nauč se dřív milovati.