XLII. A když jsme se objímali

A když jsme se objímali

V lásky žáru slastně divém,

Proč, ach! proč jsme zaplakali

V obejmutí přeohnivém?

A když jsme se objímali

Při tom bolném rozloučení;

Proč, ach! proč jsme zaplakali

V nevýslovném zatesknění?

Byl to rozchod na shledanou –

Avšak proč teď vždy stenáme?

A proč slzy naše kanou?

My se více neshledáme!...