XLII. Jen jedno bych se naučit chtěl

Jen jedno bych se naučit chtěl

od tebe, svatá obloho:

na lidstva výpar mračna stáhnout

a bleskem mlátit do toho.

Tak jako ty: v mžik zemknout světy

a hněvem šlehnout klikatým,

za chvilku pak mít vyčištěno

a být zas nebem hvězdnatým.

Však to nám lidem zdlouha chodí,

a proto je vše nezdravé:

koho má hrom vzít, ten jím vládne,

a bije jen v ty nepravé.