XLII. K spáse nestačí jen víra pouhá,

K spáse nestačí jen víra pouhá,

Marné jazykem jí vyznávání,

Chlubné křesťanem se nazývání,

Zlolajících úst modlitba dlouhá.

V pohanských kdo brodí se a plouhá

Při tom neřestech, a k požívání

Hříšných rozkoší své srdce sklání –

Ten se Bohu posmívá a rouhá.

Jazyk jeho klamný jest a lhavý;

Pro něj čestné jméno křesťana

Jest jen potupa a přezděv pravý.

Jenom ten smrtelník někdy vstoupí

V právo nadhvězdného měšťana,

Kdo za peníz cností si je koupí!