XLII. Kaša přírody jsouc ctitelkyně

Kaša přírody jsouc ctitelkyně

Ráda v chrámě tom se prochází;

Jedna ze služek ji provází

V tomto utěšených sadů klíně.

Bylin a jich moci znatelkyně,

Zrána hned, když slunce vychází,

Jde je hledat s mnohou nesnází

Po pahorku, v pláni, ve dolině.

A z nich masti rozličné a líky

Na Kašíně pro nemocné strojí,

Léčí neduhy a rány hojí.

Lid jí vroucí za to vzdává díky, –

I já pod to jméno z mého sadu

Jednu lilii a růži kladu.