XLII. Mé krásné plavozlaté dítě,

Mé krásné plavozlaté dítě,

dávno na oblačných spočíváš poduškách,

má touha letí za tebou vzhůru;

letí tisíce mil,

vine tě do rozpiaté náruče,

ulétá s Tebou do slunných sadů,

usedáme do kalichu obrovského květu,

ptáci nám zpívají,

květy voní,

naše líce se lesknou,

naše srdce se smějí,

jsme šťastni,

naše radost je nekonečná.