XLII. Mé potěšení.

Více než mlaďoch bujarého srdce,

Vtiskna své první milené panence

Na rty žertovné blaženou hubinku

V zápalu cudném.

Nežli sám básník, kdy ho Můza plodná

Obdaří písní hotovou milosti,

Pak mu poslouchač rozumem upřímným

Pochvalu tleská.

Já plesám, plným i citem zahořím,

Když vidím, vroucí slovo mé slovanské

Žeť ve rozsvitlé koření ve mysli

Mládeže vtipné.

Přijďte důvěrní hoši, přijďte panny,

Zasvětiť nechtež si život Slovanstvu,

Schopte, co moudrosť znamená a věčná

Pravda co žádá.

Učte bezvinný si život spořádať,

Formy úzkostné jalovosť shodivše,

Ku cti nezrušné směle zas povýšte

Přírody zákon.