XLII. Nediv se, jest-li uslyšíš

Nediv se, jest-li uslyšíš

o sobě ptáčky zpívat;

onehdy přišli podvečír

se k oknu na mne dívat.

A přišli opět, přišli zas

co k známému již druhu,

neb jsem jak oni svoboden

a doma v jejich kruhu.

Já písně zpíval o Tobě –

ty byly plny lásky,

a podle nich si ladili

i ptáčkové své hlásky.

Onehdy pak sem navštívil

zas já ty ptáčky v háji –

tu sem se věru podivil,

jak ty mé písně znají.