XLII. Ono v světě nejluznější,

Ono v světě nejluznější,

Nejmilejší srdéčko,

Ó že pro mne nejpěknější

Schystalo kdy místečko!

Či k blahosti, či mně k želu

Běh ten časů dospívá?

Nač mi sudba při andělu

Mračnou propasť odkrývá?

Čemu, štěstí, sněným vínem

A chutných ovocí stínem

Ústa šálíš zháralé?

Znám tvé muky, Tantale!