XLII. PANU JOSEFU ŠORMOVI, bohoslovci v Hradci Králové v Čechách.

Světci králi mučeníku,

panickému Václavu,

lidu svého milovníku,

pěješ zvučnou oslavu.

Tu Svou vážnou píseň sličnou

čerpal’s z duše národa;

hlásej s pílí ustavičnou,

kde je pravá svoboda.

Ano, jenom v Bohu Pánu

pravá rovnost, volnost jest;

Spasitel jen k nebes stánu

z blahé vlasti může vést.

Vítán buď nám, Pěvče mladý,

svorně v kruhů bratří Svých,

s nimi mužně vždy a všady

věsti zjev dnů blažených.

Slovem rázným, písní svěží

na vinici Páně vstup;

za příkladem starších kněží,

nedej národ vlkům v lup.

Horoucně kříž Páně třímej,

on Ti silným heslem buď;

mládeže si pilně všímej,

otcovskou k ní nakloň hruď.

Věrný přítel Tobě věstí

nerušený mír a klid;

nemine Tě pravé štěstí,

dobrý lid Tě bude ctít.

Druhům pěvcům podej ruku,

s nimi poj Svůj zvučný zpěv;

statně kráčej beze hluku,

nemať Tebe soků řev!