XLII. Pod oknem ptáci skřehlí v davu,

Pod oknem ptáci skřehlí v davu,

po zrnku každý pohlíží

a zimou klopí malou hlavu,

by nekles’ hladu pod tíží.

Své srdce jaré bych vám hodil,

by bylo vaší potravou,

a tím se vlády osvobodil,

jež sídlí mojí nad hlavou.