XLII. Prohlížely se v rybnice

Prohlížely se v rybnice

tři vrby babky, babice,

zda ještě, jak za svobodna,

je která k světu podobna.

Ta jedna zrovna bez huby,

ty druhé s ústy bezzuby,

bez těla kosti, beze měr,

šat na hadr a plný děr.

Ta jedna chromá na ruku,

ta druhá z mechu paruku,

a v prsou všem, by střehl mír,

vyspává za dne netopýr.

Ta jedna s chůzí v nevoli,

ta druhá sotva o holi,

a dechu časy nastaly

jak z polámané píšťaly.

A k tomu ze dne do noci

jak po padoucí nemoci,

a při všem tuze ozdobny –

jsou přec jen k světu podobny.