XLIII. Bouří vichr v noci temné,

Bouří vichr v noci temné,

Mrak ubíhá za mrakem!

A mé srdce bouří ve mně

Rozjitřeno přízrakem.

Jako dalné, pusté moře

Rozstírá se v nepřehled:

Nadějí všech beze zoře

Srdce mého drví svět.

Když však šílí vichr litý:

Tu mi v srdci volněji;

V divou bouř se všecky city

Vzdýmají a rozchvějí.

A to srdce v bouři lité,

(Dřív tak mrtvé jako hrob)

Objeví své zjevy skryté,

Plné zděsův, vetchých zdob.

Jako nepřehledné moře

Světův chová ssutiny:

Tak mé srdce strastí, hoře

Jeví divé pustiny.

Pak i sady plné květův

Polosvadlých žehem zlým:

Rozvaliny svatých světův,

Shaslých citův slepný dým!