XLIII. Luh voní vadnoucím kvítím,

Luh voní vadnoucím kvítím,

je parný den,

vlaštovky honí se sem a tam

po zlatých muškách,

vzduch je pln těžké rozkoše.

Na západu

vstává a roste černý mrak,

strašidlo velké,

nadýmá se, mumle,

vyvaluje oči,

metá z klínu prameny vláhy.

Květy na luhu

i na stromu hlavách

chvějí se, slzí,

usmívají se v slzách.

Z daleka blýská se řeka v slunci,

země i nebe se smějí,

v náručí slunce země výská.