XLIII. Na chrámových stupních kajicnice

Na chrámových stupních kajicnice

stojí prostovlasy v režných kytlích,

oči rudé pláčem, bledé líce;

z náměstí v tom vjíždí do ulice

s hlavou ostříhanou v hrubých pytlích

ke krku až, oslí ocas v ruce,

trestanců řad veden ku pranýři,

v holomků a katanů svých shluce.

Vozy duní, temně bubny víří,

halas divý, smích a povyk davu

letí od kašny až ku arkýři,

zvony kvílí... kohos na popravu

vedou kolem, v město vjezd král slaví.

A já v mysli svěžest a chlad trávy,

lány k nebi lnoucí klasů zlatem,

z toho víru divým prchám chvatem,

tam kde ticho, úkoj s nebe splývá

a jen cvrček v hvězdných nocích zpívá...