XLIII. Služba.

Chtělbych nabídnouť rozloženou paži,

Pěsť pádně schopnou máchati meč mstivý,

A prsa, šírou skrýš smělosti

K slávě milé naši vlasti slavské.

Však mám lehounkou přírody dar ruku,

Pracných je skutkův mé tělo závadou;

Jen srdce mého zpěv tichounký

Slávie přijmi darem synovským.

Plná horoucích jest duše má zpěvů,

Jak harfa ždoucí Aeola nadšení –

Sto kůrů chválu zní milosti,

Dvě stě volá na zlosynstvo pomstu.