XLIII Stříbrná hvězdo na nebi

Stříbrná hvězdo na nebi

mé listopadové jeseně,

tak zblízka na mne hledělas

jak mramor z jarní zeleně,

a všecky sny mé kroužily

kol tvého čistého obrazu:

byla to výprava na křídlech

do říše srdcí bez kazu.

Stříbrná hvězdo nade mnou

a nad mým zavražděným snem,

teď svítíš mně tak z daleka,

a vše se zdá jen přeludem.

Maličkých žalů komáři

kolem lží krouží maličkých,

z veliké touhy zbývá chtíč,

z iluzí hořký vtip a smích.

Jak zlatohlávek v ulici

má láska prachem se potácí.

Pod hroznou tíhou všednosti

klesají lační žebráci.