XLIII. Ty umřela Jsi, matko – vidím Tebe,

Ty umřela Jsi, matko – vidím Tebe,

na smrtelném Jsi loži ležela,

na nás Jsi kývla – upomínka zebe –

v své dlani naše ruce sevřela.

Cos' chtěla říci – vzhlédla kolem sebe,

leč zornice se mlhou zastřela,

vzdech vyzněl tiší... duše vzlétla v nebe,

smrt modré oči Tvoje zavřela.

Vše zhroutilo se náhle před smrtí,

vzduch slzami se chvěl a plakal bolem,

vše zapadlo – nic nebylo již kolem.

Na prsa balvan leh', že rozdrtí

mé srdce, mnila jsem – Ó, lásko vratká!

Před jedním jménem neobstála's: matka!