XLIII. Zas noc jde mdlá a smutek s ní se vrací.

By Julius Skarlandt

Zas noc jde mdlá a smutek s ní se vrací.

Sny moje žhavé s bázní usínají.

Za hvězdou hvězda v temnotách se ztrácí,

pohádkám vichru lesy naslouchají.

Kraj celý hrobem býti mně teď zdá se,

únavný den v němž tiše odpočívá,

jak noc jde mdlá a v podivné své kráse

pohřební píseň v zamyšlení zpívá...