XLIII. Že Jsi přišel ke mně, ve snách se mi zdálo –

Že Jsi přišel ke mně, ve snách se mi zdálo –

viděla jsem Tebe, přede mnou Jsi stál,

úsměv na Tvé tváři – bylo toho málo –

a já přec’ jsem mnila, že jej Bůh mi dal!

Díval Jsi se na mne – vše se na mne smálo –

„Jak Jste spala?“ hlas Tvůj se mne sladce ptal –

pouhá slova! Ale vše to, co v nich stálo,

jaký slib dnů příštích se v nich ukrýval!

Málo toho bylo – leč má duše mnila,

Štěstěna že mne tu štědře obdařila,

že když vyvolil’s mne, nejkrásnější jsem.

Bych ty vzácné dary, jež mi dáváš, vzala –

srdce své a duši pokorně Ti dala –

děkovala za vše vroucně, vděčným rtem!