XLIII. Žel a smutek bolně srdce svírá

Žel a smutek bolně srdce svírá

Zbožnému pastýři Vojtěchu:

Mnohých, vznešených zvlášť, u Čechů

V životě že nejeví se víra.

Proto mnohou s očí slzu stírá,

Nepřeje si ani oddechu,

Aby pohnul i ty k poslechu,

Jichžto šíje pokoře se zpírá.

Vida pak, že nic tu neprospěje

Horlivost a snaha, do Říma

K náměstkovi Páně odtud spěje.

Nechtě déle pastýřem být stáda,

Jenž si hlasu jeho nevšímá,

Biskupský se sebe ouřad skládá.