XLIV. Ó bratři!

Ó bratři, vizte, co tu zloby žičí!

Tam sprostnosť kope příkopy a hráze,

tu odrodilství po šikmé jde dráze

a jinde záští šlehá svými biči.

Kam pohlédnete, překážky se tyčí,

by klesnuli jste – k světlu jdouce – snáze

a ustoupili do temnosti záze,

kde nevědomosť mrazným dechem fičí.

Ó neklesejte, bratři! Vytrvejte!

Kdos padl, vstaň, a opět dej se k předu!

Vy všichni příklad našim dětem dejte!

Snad shasne pochodeň, již mnohý třímá.

Nic nedbej, rozsvěť zas a bez ohledu

svěť národu, ať jak chce mračno hřímá!