XLIV. Na Tě čekám – jezero sní přede mnou,

Na Tě čekám – jezero sní přede mnou,

nečeří se vlnky, vrchy v dumách stojí,

v zakletí – a jakous’ tuchou tajemnou

vzduch se chvěje drahou bytostí tu Tvojí.

V zeleni ční vížka – s něhou dojemnou

slavík zpívá píseň lásky družce svojí,

akát vůni vydechuje přejemnou,

orloj tluče devět... chvím se v nepokoji.

Srdce tluče bázní – tepny slyším bít,

líce nachem planou, vzrušení mé stoupá,

přicházíš – a krok Tvůj slyším v chodbě znít.

Cítím, blednu – zdá se mi, že umírám...

v předsíni zvon zvučí, na stuze se houpá...

potácím se jak v snu, dveře otvírám.