XLIV. Na Tebe myslím, Matko. Trpěla Jsi,

Na Tebe myslím, Matko. Trpěla Jsi,

Tvůj život šerý, osamělý byl,

hvězd nebylo v něm, ani květné krásy,

květ pro Tebe se štěstí nerozvil.

Tvé čelo vážné bylo. Zrak Tvůj snil,

a často slzu skrývaly Tvé řasy,

a smutek skráně Tvoje políbil,

sníh navál na Tvé kaštanové vlasy.

O čem Jsi snila v tiši večera,

když nad knihou Jsi seděla a četla?

Tvůj zrak se díval dálkou do šera.

Nač myslila Tvá duše? Dumala

tam nad klavírem. Píseň sladká vzlétla –

leč hlas se zlomil – píseň ztrhala.