XLIV. PANU ANTONÍNU TRAVĚNCI, rolníku v Lulči na Moravě.

Vítej mi, vážený krajane, vítej,

hojně Svých stoupenců v národě čítej!

Jemný a tříbený rozum a cit,

v sobě má drahý a milý náš lid.

Bědují přátelé národa přísní,

lid prý už netvoří národních písní;

uzří-li tento Tvůj básnický plod,

budou jim jistotně verše Tvé vhod.

S Bartošem slovutným čtenářů mnoho

bude se radovat ze zjevu toho;

za Tvůj dar básníků nadšený šik

radostně projeví upřímný dík.

Milovník národa každého stavu

uctí Tvé srdce a jasnou Tvou hlavu;

nejvíc Tě pochválí, z úst mých to věz,

každý náš důstojný, horlivý kněz.

Hezoučké, jadrné, milé Tvé zpěvy

poučí, potěší muže i děvy;

vnuků i pravnuků povděčný ret

bude rád básně Tvé říkat a pět.