XLIV Pět let jsem ti věrně sloužil,

Pět let jsem ti věrně sloužil,

tu a tam jsi mzdu mi dala,

bolesti jsem nastřádal si,

ostatní jsi mně zas vzala.

Pět let u tebe jsem žebral

o almužnu z měkké ruky:

upeklas mi těžký pecen

z hořké trýzně, slané muky.

Navždy odcházel jsem zlomen,

ještě jsi mne zavolala,

mrtvou něhou, živým vtipem

znova jsi mi srdce rvala.

A já zase chodil žebrat

k prahu nemilosrdnému

o lásku, a míň než lásku,

o almužnu hladovému.

Každým pohledem jsem prosil,

zřel, jak zrak tvůj sen můj škrtí...

Odchází tvůj směšný žebrák

do neznámých ulic smrti.