XLIX. PANU FRANTIŠKU WALZELOVI, rodem z Hranic na Moravě, bohoslovci.

Již nastávají lepší časy,

chce národ slyšet pěvců hlasy;

zas má se jimi oživit.

tou lichou básní stuchlý cit.

Již nepěj pohan mezi námi

a neklam národ smyšlenkami;

již neruš bohorodou ctnost

jen nepříteli na radost.

Lež s nevěrou a zhoubné bludy

chtí zničit v lidu blaho všudy;

Bůh stvořil lidi pro Sebe

a pro blahobyt, pro nebe.

Kdo svatou víru lidem ruší,

ten kazí zdraví těl i duší;

oh, rychle zavzní hodina,

kdy zhyne celá rodina.

Kdo hřivnu ďasu v obět dává,

svůj národ v robství zaprodává:

buď, Bratře, lidu obranou,

ať blahé časy nastanou!

Bůh na vinici Svou Tě volá,

duch Tvůj mu jistě neodolá;

Slyš , ozývá se zdol a s hor,

náš katolický svěží sbor.

By kdo Tě mínil vtipem klamať

a pevnou vůli Tvoji lámať,

Ty nedávej se nikým mást,

Tvým heslem zůstaň: „Církev,vlast!“