XLIX. Povadivše se dva vládykové

Povadivše se dva vládykové

Přihnali se k stolci Libušinu;

Jeden druhému vytýká vinu,

Rázná mají slova pohotově.

Vece kněžna: „Opět sváry nové?

Ty jsi škůdce, odrodilý synu!

Klatba tvému bezpravnému činu!“

Odcházejí oba odpůrcové.

Chrudoš, jemuž právo odsouzeno,

Jme se vévodkyni haniti,

Řka: „„To nemá být ti odpuštěno!““ –

Nesvornost vždy byla naše vada,

Jíž jsme nechtěli se chrániti;

A z ní pošla mnohá strast a zrada.