XLIX. Ticho! Čas se připozdívá,

By Vítězslav Hálek

Ticho! Čas se připozdívá,

roku táhne na večer,

příroda má těžká víčka –

budem dřímat v zimní šer.

Pod hlavu už sobě střádá

suché listí, zvadlou snět,

slunce staví pod stínidlo,

jako lampu v lazaret.

Nebes okna mhou zastírá,

v lesích hovor zastaví,

a ty ptáčky štěbetáčky

k sousedovi dopraví.

Řeky už jen zvolna chodí,

pokradmo a po špičkách,

a těch těžkých snů už plno

v holých číhá větvičkách.

Peří ve sníh nasedrané

už si sype v závěje –

ticho, my si podřimneme,

než zas skřivan zapěje.