XLIX. Tyrana vedli na popravu,

Tyrana vedli na popravu,

lid jásal: „Sláva svobodě!“

Duch času šedivou zved’ hlavu

a smál se lidské přírodě.

„Co nám se posmíváš tím mrazem,

kdy hlavní zlo jsme vyvrhli?“ –

„Aj, vy umíte tnouti rázem,

a sotva chlup jste vytrhli.

Tam pohleď na ty svoje davy

a slyš ten prázdný hrdel jas:

tam tyran hlava vedle hlavy,

než nadáš se, má hlavu zas.“

A vskutku. Steré tváře bledly,

jen hlesnout, každá přivolí –

už jednoho tam v slávě zvedli

a ještě dnes ho nastolí.

„Nuž, brachu, měj se také k jasu,

aneb si zaplač v útěchu!“

„Ba, půjdu s tebou, duchu času,

jeť smysl jen v tvém posměchu.