XLIX. V Tvých rukou mnoho spočívá;

V Tvých rukou mnoho spočívá;

já srdce své v ně vložil,

v něž pánbůh pěkné písně dal,

bych lidské štěstí množil.

A srdce divná květina –

ne všude kořen vpustí,

a od lásky to závisí,

zda hynout má či růsti.

A srdce divná květina,

jí nejvíc třeba rosy,

a jen, když nebe příznivé,

pak krásné plody nosí.

A z Tvých-li rukou srdce mé

k národa vzejde zlobě:

věř, pozdní ještě věkové

že budou žehnat Tobě.