XLIX. Vím už, lípo, tvoje květy

Vím už, lípo, tvoje květy

Odkud tolik medu mají:

Onyť mé milenky vzdechy

Kdykoliv sem přijde, ssají.

Také vím, proč z týchže květů

Prsa má si léky volí:

Vždyť i med hubinky její

Ztišil mého srdce boly.

Vím též, odkud ve tvém věnci

Ptáček má ty sladké hlásky:

Poslouchá-tě z podvečera

Sladký výlev naší lásky.

Nevím však, a nechci vědět,

Zda-li, jak tvé listí schřadne,

Také mojí lásky blaho,

Až odejdu, neuvadne.