Xll. Modlitba za český národ.

Že k Tobě, malý Jezu Kriste,

teď pozvedám své zraky čisté,

to není pouhá náhrada.

Jsem dítko chudé jen a prosté,

jak tisíce jich se mnou roste

na stromě mého národa.

Tys vrátil volnost mému lidu,

by v pokoji a svatém klidu

své vlasti mohl tvořit hráz;

ty otrocká jsi rozbil pouta

a z temna žalářního kouta

jsi na výsluní vyved nás.

Dnes za ten národ, jeho štěstí

chce prosba má se z prachu vznésti

až před Tvůj mocný Majestát.

Hle, jesle tvoje slzou rosím,

za národ český, Kriste, prosím,

i za náš nový, český stát.

Už dávno – před tisíci lety

své svaté víry bílé květy

v mém národě jsi nechal růst,

je pěstil Cyrill s Metodějem

a od těch dob Ti chválu pějem,

tu českých srdcí, českých úst.

Ať každý z nás, ó Kriste Pane,

se hodným Tvého daru stane,

ať kvete v Čechách ctnost a mrav,

ať símě víry se tu daří,

a pravá zbožnost roste, jaří,

by národ šťasten byl a zdráv!

Když neštěstí se v okna dívá,

když národu se připozdívá,

k nám rychle vejdi pod střechy.

Když trpíme, trp s námi spolu,

sám ke každému sedni stolu

a poskytni nám útěchy.

Dej život šťastný nám a dlouhý

a naše práce, naše touhy

Ty milostí svou provázej.

A v zákopech i boji lítém

buď národu i církvi štítem,

jim k vítězství Ty pomáhej!