XLV. Botanický.

S kaktusy růže, lotosy, hrstě nočních též fijal,

jak se to cestou namátlo, všecko v kytku jsem přijal,

na polním kvítí zdeptaném utkvěl jsem pak;

mým je teď ocún, zeměžluč, rmen, planý mák,

chudobka ze všech mne vábí, výhost dám ochotně všem,

zvláště když do krve plá jí zbarvený lupínků lem.